Archiv článků za rok: 2015

Předposlední zástavka nedělního výletu s georobůtkem. Na tuhle kešku jsem se moc těšil, jednak samotné místo je moc pěkné a také jsem si vyhlédl tuto kešku kvůli uložení geokrtka. Měl jsem trošku obavu z mudlů, bývá tu poměrně rušno. Samotný odlov byl komorní záležitost.

Do kešky jsem vložil geokrtka USB Key 1GB 

Poslední zastávka naší dnešní geo procházky. Popravdě jsem se na tuto kešku těšil nejvíce. Slibovala výměnu CWG a navíc v nedaleké restauraci si chci dát zasloužené pivko. Místo i most velmi dobře znám. Ze vzpomínek z dětství se mě vybavuje ještě „starý most“, který tu dříve byl. Doma v šuplíku mám pár fotek, na kterých je děda, který v mládeneckých létech chodil z mostu skákat do vody. Také se mě vybavuje léto 2002 a obrovské záplavy. Z mostu jsem tehdy pořídil slušnou dávku fotek zaplavené staré části Neratovic. To jsem, ale odbočil od cíle našeho putování. Teď hledáme kešku, hledáme jí samozřejmě i na správné straně mostu. Naštěstí tu je naprosté mudlo prázdno, takže od lovu nás nic nerozptyluje. Vlastně až na georobůtka,  kterému se v golfkách nelíbí a rád by pobíhal po mostě. Uhlídat georobůtka, hlídat si věci v kapsách, aby mě nic nevypadlo a nenávratně nepropadlo do hlubin Labe a ještě se koncentrovat na hledání. Přiznám se bez mučení, že jsem použil hint. I tak se mě vůbec nedaří a nedaří se ani ženě, která je už také nervózní s georobůtka a ze mně. Má, ale pro moji novou zálibu pochopení a ví, že mě na této kešce záleží, tak se tváří neutrálně. Zatímco já jsem začal panikařit pobíhám z jedné strany mostu na druhou, ona v klidu hledá v mnou předem určeném čtverci. Přemlouvám jí, že to nemá cenu, že prostě naší první D3 tady nedáme, že ta keška tady taky nemusí být. Ještě jednou si procházím hint, zkouším přemýšlet. Když v tom slyším: „mám jí, a máš štěstí, že tu jsem s tebou, protože ty by jsi ji nenašel, máš moc tlustou ruku, já sama měla problém jí vytáhnout“. Neskutečné, máme jí. Bohužel přichází i zklamání, krabička je prázdná. Takže výměna se nekoná. Mě to, ale vůbec nevadí, protože mnohem důležitější je pro mě fakt, že kešku pokořila moje žena, jestli to v ní zažehlo alespoň malé nadšení pro GC netuším. Tvářila se, že má radost, ale možná jí měla jen z toho, že už konečně můžeme jít pryč s toho mostu. V nedaleké restauraci jsme si dali kromě pivka nakonec i večeři. Když jsem se jí později ptal, jak se cítila, když kešku našáhla, co se jí honilo hlavou. Jen se potutelně usmála a řekla: „bála jsem se hlavně aby mě nespadla do vody“.

Člověk by měl znát historii a k této kešce se váže jedna velmi smutná událost z konce druhé světové války. Tohle místo ve mně vyvolává nostalgické vzpomínky na dobu dávnou minulou a na moje bezstarostné dětství. Kdy jsme sem chodily s rodiči na procházky a krátily si tak čekání na babičku, která pracovala v chemičce. Vždycky když houkli konec směny a z vrátnice se vyvalila horda lidí. V té době jsem toho moc o minulosti tohoto místa nevěděl a až o mnoho let později jsem se od babičky, která to zažila na vlastní kůži  z vyprávění dozvěděl  co se tenkrát vlastně stalo. Mnohem známější je asi obal bomby zapíchnutý na zahradě rodinného domu u Městské nemocnice. Tam jsem se jako děti chodily dívat pořád.

Neratovický stonehenge znám. Pamatuji ještě dobu předtím než zde kamenný nápis MILUJI stál. Vybavuji si i jeho slavnostní odhalení z 1. prosince 2001. Čekal jsem, že keška nebude umístěna přímo u nápisu, ona by tady ani vydržet nemohla. Na kešku jsem vyrazily v rámci geo vycházky. Já, žena a náš georobůtek. Na kopec jsme se nedrápali, ten už známe. Říkám si, tohle bude snadný, stáhnu se do pozadí, dám ženě indicie a nechám jí, aby si kešku našla sama. Nečekal jsem s jakou vervou se do hledání pustí. Nedbaje mých doporučení prohledávat jen blízké okolí GPS souřadnic se vzdálila. Její neúspěšné pokusy najít kešku někde, kde ani být nemůže, vzrůstající napětí a řvoucí georobůtek, mě donutily hrát hru podle jejích pravidel, protože v opačném případě, by prohlásila, že je to celé blbost. Vrhl jsem se do hledání v nesmyslném čtverci prostoru také, s tím, že jí opatrně navedu zpět k místu pravděpodobného výskytu. Bohužel chvíli nám to trvalo. Mezitím se mě podařilo si o keře co měli ostny pěkně rozdrápat nohy. No paráda, proč si to neudělat složitější. Nakonec jsme to zvládli, tentokrát jsem to byl já co kešku našel, protože žena v podstatě rezignovala. Mimochodem na jiné další kešce mě to vrátila a vlastně jen díky ní byl ten další odlov úspěšný, ale o tom zase někdy jindy…