Archiv štítku: D3

Poslední zastávka naší dnešní geo procházky. Popravdě jsem se na tuto kešku těšil nejvíce. Slibovala výměnu CWG a navíc v nedaleké restauraci si chci dát zasloužené pivko. Místo i most velmi dobře znám. Ze vzpomínek z dětství se mě vybavuje ještě „starý most“, který tu dříve byl. Doma v šuplíku mám pár fotek, na kterých je děda, který v mládeneckých létech chodil z mostu skákat do vody. Také se mě vybavuje léto 2002 a obrovské záplavy. Z mostu jsem tehdy pořídil slušnou dávku fotek zaplavené staré části Neratovic. To jsem, ale odbočil od cíle našeho putování. Teď hledáme kešku, hledáme jí samozřejmě i na správné straně mostu. Naštěstí tu je naprosté mudlo prázdno, takže od lovu nás nic nerozptyluje. Vlastně až na georobůtka,  kterému se v golfkách nelíbí a rád by pobíhal po mostě. Uhlídat georobůtka, hlídat si věci v kapsách, aby mě nic nevypadlo a nenávratně nepropadlo do hlubin Labe a ještě se koncentrovat na hledání. Přiznám se bez mučení, že jsem použil hint. I tak se mě vůbec nedaří a nedaří se ani ženě, která je už také nervózní s georobůtka a ze mně. Má, ale pro moji novou zálibu pochopení a ví, že mě na této kešce záleží, tak se tváří neutrálně. Zatímco já jsem začal panikařit pobíhám z jedné strany mostu na druhou, ona v klidu hledá v mnou předem určeném čtverci. Přemlouvám jí, že to nemá cenu, že prostě naší první D3 tady nedáme, že ta keška tady taky nemusí být. Ještě jednou si procházím hint, zkouším přemýšlet. Když v tom slyším: „mám jí, a máš štěstí, že tu jsem s tebou, protože ty by jsi ji nenašel, máš moc tlustou ruku, já sama měla problém jí vytáhnout“. Neskutečné, máme jí. Bohužel přichází i zklamání, krabička je prázdná. Takže výměna se nekoná. Mě to, ale vůbec nevadí, protože mnohem důležitější je pro mě fakt, že kešku pokořila moje žena, jestli to v ní zažehlo alespoň malé nadšení pro GC netuším. Tvářila se, že má radost, ale možná jí měla jen z toho, že už konečně můžeme jít pryč s toho mostu. V nedaleké restauraci jsme si dali kromě pivka nakonec i večeři. Když jsem se jí později ptal, jak se cítila, když kešku našáhla, co se jí honilo hlavou. Jen se potutelně usmála a řekla: „bála jsem se hlavně aby mě nespadla do vody“.